the Katy´s
Tak tohle bych chtěla!!! :))
Ne že bych se nerada přesouvala z místa na místo, jenom mám ráda ve všem pořádek. Nechcu desetkrát lítat po obchodech, psát si seznamy s věcma, který ještě chybí a pak ti v obchodě někdo řekne: “To vezmeme zase jindy”, nemluvě o tom že si ho zapomenu v bytě a když si napíšeš jinej z toho, co ti zůstane v hlavě, ZASE SE PROSTĚ ZTRATÍ.
ACHJO.
Kdybych aspoň nemusela předávat věco do košíku, z košíku na platící pult, z pultu do košíku, z košíku do auta, z auta do bytu - a tadááá mužeme skládat!! Teda ne my, ani já, ale taťka, protože je to samozřejmě “mužská práce”. A na ženský zbyde jenom umývání země, oken, atd.
Ale tak co, neztěžuju si, jsou horší věci. Ale chápete to ne?
No asi ne.
Tak zaprvý rozvod rodičů.
Věděla jsem, že to nebude lehký, ale ukázalo se že je to mnohem složitější než jsem si myslela. Navíc ještě musim poslouchat ty kecy od mamky typu “-Vykoupáš se tam kde spíš!-” nebo “-Do týhle kabele si věci nedáš, ta je moje!-“, “- Tohle je MOJE a BLA BLA BLA-” . A takle to budu mít ještě hoooodně dlouhou dobu dokud můj malej bráška nebude starej aspoň tak jako já teď, nebo až se stane zázrak. S tím druhým ale nepočítám. Jo život je boj a nejhorší je, když se do něho dostanete omylem.
Nadruhou stranu nebudu mít čistý svědomí když mamka bude sama. Já vím, zaslouží si to, ale přes tohle všechno (TO VŠECHNO neznáte a nikdy nebudete tak jako já, to by jste museli poslochat celých 17 let a takovej posluchač by byl po půl roce otrávenej) ju mám ráda.
Malinko. Nejdřív jsem myslela, že ju budu do konce svýho života nesnášet, protože nevíte, co všechno nám udělala. Ale pak jsem jednoho dne přišla domů a mamka tam nebyla, taťka měj nervózní hlas, když mě volal že nepříde a já se mohla posrat strachy. Bát se o někoho to snad není projev citu?
Život je tak složitej, bože můj. Někdy mám pocit, že se zblázním. Poslední dobou mě strašně rychle buší srdíčko a nemůžu se uklidnit, a to ani když mám v sobě už půl hodiny prášek na spaní.
Ale děcka, JÁ JSEM STRAŠNĚ RÁDA ŽE HO ŽIJU! A ikdyž se cítím někdy na sebevraždu, věřte, že bych to neudělala. Na světě je tolik věcí a lídí, proč žít. A proto hledám víc a víc důvodů a špatná nálada je pryč. A jak se říká: SMÍCH JE TEN NEJLEPŠÍ LÉKAŘ.
P.S. Nikdy nekupujte tekutá mýdla s glycerinem “pro hebké ruce” a vůbec nevěřte všem těm reklamám, protože jsou to jenom kecy. A lepší, než tyhlety lákadla, jsou vlastní zkušenosti.
tumblrbot Asks:
thekatys Said:
Možná to není první vzpomínka, ale je to první věc, kterou si pamatuju, když jsem byla ještě malá. Měli jsme doma loutkový divadýlko (kde je mu dneska konec?) a někdy s ním taťka hrával pohádky. Jednou večer nám hrál pohádku “o pyšné prncezně” (jeho vlastní verze samozřejmě) a pronceznu si nakonec čert vzal do pekla. To jsem ale nemohla unést, protože jsem se čerta bála a taky si myslím, že by pohádky měli zkončit dobře. Začala jsem brečet až taťka nakonec musel změnit scénář a postava čerta se na nějakej čas přestala používat. Možná do tý doby, než jsem viděla “princeznu ze mlejna”, pak jsem se bála ty čarodějnice ;)
Jo jo teď je to vtipný, ale tak za 40 let budu plakat taky! :D
Why don´t you still understand? I don´t want to change the world, but I can´t look at what is happening around me. I´m not selfish. I want to give impetus, it depends on whether others will be added or not!
